Eva Eisler

narozena: 27. 7. 1952 v Praze, žije a pracuje v Praze a New Yorku
studia: Parsons School of Design, New York (USA)
Průmyslová škola stavební v Praze
adresa: Pštrossova 27, 110 00 Praha 1
e-mail: evaeisler@gmail.com
http://www.czechdesign.cz

Autor také v roce 2006.

Mikulovské Serendipity

V představě se vracím do kouzelného Mikulova. Z náměstí, pozvolným rampovým schodištěm, stoupám k zámku, odemykám svazkem klíčů zámeckou bránu první, pak druhou a již stanu na hlavním nádvoří a zavzpomínám.
Letošní léto bylo o stále se měnícím světle nad Svatým kopečkem, o hojnosti lahodného vína, o fata morganě mořského zálivu se zakotvenými bárkami na obzoru, o neúnavném tanci, o radosti ze svobody a volnosti, o krásných Katčiných očích a jejích švestko-borůvkových koláčích, o jejím milém příteli Alofovi, o Helenině bolavém koleni a vlastnoručně z Paříže doručených ovčích sýrech, o Lípově laskavé všudepřítomnosti, o Sobotkově mokrém fotoaparátu a jeho taneční bravuře, o Medkově hezké opálené tváři a jeho tak tak dokončené soše, o rozhovorech s Christianem o meditaci, o panu Prokešovi a panu Ďuricovi a jejich velkorysé podpore, o Trafice, kde znají tajemství jak roztahovat cévy čirou tekutinou, o španělské svatbě, o přátelském společenství umělců, o Jitčině obětavosti a šikovných děvčatech z produkce, o zpěvu ve vinném sklípku, který jsem prospala, o náročném výletě přes Pálavu, o únavě z probdělých nocí, o Ivančině zpěvu a jejím půvabu, o Hančiných haluškách, o Šmeralově sbírce roztodivných předmětů a jeho šílenství při tanci, o Stolínově zálibě umývat po ránu nádobí, o záhadně vibrující trubce v Husově ulici, o vynikajících romských muzikantech, kteří roztančili i poleno, o zamračeném číšníkovi, který se nakonec začal usmívat, o bizarní židli z paroží, na kterou si nikdo nesměl sednout, o sošce Věstonické Venuše oblečené do bikin, o duze, o rudém zapadajícím slunci, o panu starostovi a mořské vodě údajně nalezené v hlubinách pod městem, o létajících hvězdách v den vernisáže, a abych nezapomněla, hlavně o práci, která se rodila stejně plodně jako víno na sluncem ozářených úpatích Pálavských vrchů.
To jsou střípky vzpomínek, které se permanentně vtisknou na pozadí kůry mozkové, jako ruce slavné hvězdy do betonu. Mikulove, děkuji, že jsi.

Eva Eisler

Ovíněn
nerez ocel, 200 x 150 x 100 cm, 2005