Václav Stratil
Václav stratil (1950) se na olomoucké umělecké scéně se objevil v průběhu sedmdesátých let. Prvním vrcholem jeho tvorby byly fyzicky náročné rýsované kresby tuší z let osmdesátých. V následujícím desetiletí obrátil pozornost k fotoperformancím, jak nazývá autoportrétní snímky pořizované u komunálního fotografa, ve kterých objevil zásadní téma vlastní identity, a obrazům, v nichž namísto barev používal plastové ubrusy, tapety a barevné samolepky. Na počátku nultého desetiletí začal intenzivně malovat. Poslední roky pracuje ve velkém výrazovém rozptylu. Navzdory excentrickým vnějším příznakům ale vnitřně inklinuje ke sjednocení. Dřívější strategické rozhojňování vlastních identit nahradil větším počtem cest k jednomu komplexnímu obzoru. Jedná o produktivní synkrezi vycházející z přesvědčení, že podobně jako on dospělo výtvarné umění do fáze rozklížení apriorních závazků vůči společnosti i sobě samému a stalo se polem pro ničím neomezovaný průzkum osobních fascinací a otevřeného přiznání k potřebě lapidární komunikace. V námětech i provedení svých maleb a kreseb vyzdvihuje vlastní zralost (stáří), právo na hru, sentimentální emoce, dojetí. Zkoumá oblast nízkých forem výtvarného vyjadřování, jejichž devizou je široká srozumitelnost vizuálních kódů.
Z dlouhé řady samostatných výstav patří k nejvýznamnějším výstavní „série“ z devadesátých let. Zatoulaným psem v pražském Rudolfinu navazoval na tušové rýsované kresby. Náměty nových kreseb ale byly zvířecí portréty intimního vyznění. Na Společné výstavě v Nové síni (1997) prezentoval černobílé fotokopie obrazů Václava Boštíka. Českou krajinu, opět v Rudolfinu, pojal jako subjektivní fotografickou „mapu“ osobností z autorova profesního a soukromého života. V roce 2000 mu olomoucké muzeum umění uspořádalo reprospektivu. Fotografickou práci Stratil zrekapituloval na výstavě v Centre national de la photographie v Paříži (2002). Velkou výstavu Country není smrt v brněnském Domě pánů z Kunštátu (2006) sestavil výhradně z maleb s námětem lišky, motivického evergreenu tohoto období. Na podzim 2011 zařadil část obrazů namalovaných v Mikulově na výstavu Zlatá kolekce v pražské Galerii Jelení. V roce 2005 vydal tranzit.cz knihu I´m History shrnující jeho fotografickou tvorbu (anglické vydání vyšlo u nakladatelství JRP Ringier o rok později). Vede Ateliér intermédií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. V roce 2010 získal Cenu od Lukáše Jasanského a Martina Poláka, ocenění udělované starším vzorům mladými umělci, kurátory a kritiky umění.
Mikulovské výtvarné sympozium 2011
16. 7. − 13. 8. 2011
- Vladimír Houdek
- Otis Laubert
- Matyáš Chochola
- Inge Kosková
- Václav Stratil
- Katarína Hládeková - student
- Anna Balážová - student
- Vendula Pucharová Kramářová - student
- Vladimír Skrepl - host
- Johana Merta - host
- Libor Lípa - host