Esprit vakuum - esence: Milena Dopitová, Irena Jůzová, František Kowolowski, Petr Lysáček, Petr Písařík, Tereza Velíková, Michaela Vrbková, host Kamila Rýparová

Letošní mikulovské výtvarné sympozium “dílna“ se konalo již posedmnácté. Kurátorka Milena Dopitová vybrala autory z řad výrazných osobností české výtvarné scény. Sama vybrala celkem čtyři umělce, odborná rada mikulovského sympozia pak jmenovala další tři. Ostatně, jako každý ročník, i ten letošní budil určitá očekávání. Mikulovské sympozium je výrazně ovlivněno geniem loci místa, ve kterém autoři po dobu jednoho měsíce tvoří. Někdy se zdá, že je natolik určující pro samotný vznik uměleckého díla, že jakákoli další koncepční vyjádření jsou téměř nemožná. Struktura a „potence“ daného ročníku jsou podmíněny především kurátorem, který autory vybírá. Tato strategie s sebou může často nést i omyly, myslím však, že mikulovské sympozium ve své historii dokázalo vždy dobrou a jedinečnou úroveň. Pokud tato kontinuita sympozia zároveň sleduje osobitý názor pozvaného kurátora, má smysl se pokoušet o takový diskurz v rámci současného umění. Nejde přitom jen o určení kvality uměleckých děl, ale o vytvoření názorově otevřené a podnětné sbírky, která bude ve své bohatosti prezentovat postoje jednotlivých autorů v rámci časoprostorových daností místa. Kolekce se nestane pouze mrtvou sbírkou, ale emoce budícím „organismem“. Tehdy překročí své regionální ukotvení.

Milena Dopitová se pokusila zvrátit toto paradigma určení a ze svého kurátorského pověření vybízela autory k tematické výpovědi. Emocionalita oproštěná od striktních kalkulací výtvarného jazyka, poddání se čistým, nespektakulárním projevům umožňovalo nabídnutý „závazný“ koncept. Esprit jako určitý náboj, ojedinělost či duševní stav uhranutý a ukotvený ve vakuu daného místa jasně definoval individuální přístupy jednotlivých tvůrců – jejich esencí. Zjevila se zcela nenásilná koncepce podnětů vztahujících se k okolí, situacím, barvám, vůním či jiným rozehraným vztahům. Tato kontextualizace se ukázala jako zásadní vyjadřovací model. Milena Dopitová postihuje ve fotografickém cyklu portrétů účastníků sympozia reverzibilní význam portrétu na stav vědomí. Portrétovaní zavěšeni hlavou dolů překonávají určitou fyzickou a mentální „neukotvenost“. Jako by ukazovala limity portrétu, ale i jeho možnosti. Další autorkou prezentovaný projekt, Duše růže, pracoval s nalezenými předměty, se situací a její emocí. Tyto fotografie se vztahují k hledání pomíjivosti tvarů, jedinečnosti a esenci odlesků barevného světelného espritu opadlých okvětních lístků růže. Jde o definování těžko uchopitelného celku pomocí vzpomínky. Podobný princip použila i v objektech, které jsou hravou, ale zároveň analytickou podobou těchto podnětů (Duše růže, Příště u vás). 

Irena Jůzová vytvořila objekty-instalaci, která ukazuje interaktivní formou záznam otisků různých částí těl účastníků sympozia. Dílo nazvala Máme je raději než drahokamy, jsou nám milejší nad zlato. Intermedialitou, vztahem mezi různými materiály a fotografickým záznamem akce otiskování autorka vytvořila strukturované dílo, ve kterém se okamžik proměňuje v neměnný, téměř sochařský akt.

František Kowolowski se zabývá především performancí, malbou a instalací. V Mikulově vytvořil fotografie intervencí v prostředí zámku. Jemnými ironickými podtóny (Hlava 22, Vakuum, Kytice) jsou zde definovány principy přeměny tělesnosti v objekt. Litá rozměrná plátna poukazují na podstatu barevných ploch ve vztahu k samotnému procesu malby. Autor obrazy „nemaluje“, jen vytváří pole pro jejich procesuální naplnění.

Petr Lysáček nazval svoji práci Still Alive. Ponořil se do jednoduchého konceptu, ve kterém zaznamenával významné světové osobnosti zemřelé během dnů sympozia. Nakonec autor rezignoval na zpodobňování portrétů zemřelých, ale zaměřil se na zachycení abstrahované a materiálové formy. Tyto formáty pak postihovaly přesvědčivě určitou emoční esenci. Jasná hravost a ironie je přípustná i v otázce smrti. Petr Lysáček se vyrovnává s transmutací negativního v pozitivní. 

Esence Petra Písaříka se dá charakterizovat jako absolutní tvůrčí princip, prověřování možností forem a stínů v obrazové ploše. Jsou to nenápadné zásahy (většinou monochromatické bílé kompozice), které ověřují vztah mezi realitou, obrazem a jejich zobrazováním. Petr Písařík je zcela živelné povahy, a proto pracoval v obsáhlých cyklech květinových motivů. V jeho obrazech se vždy dá vystopovat určité napětí mezi reálným a abstraktním. Dosáhl tak určité schopnosti vidění skrze tyto modely, směřování dál k prostoru, k objektu. 

Nejpromyšlenějším konceptuálním dílem letošního ročníku sympozia byla práce Terezy Velíkové, nazvaná Přestěhovala jsem pokoj, stejně tam nikdo nebydlí. Jednalo se o fotografický záznam instalace pokoje v prostoru zámku, který pak volně asociuje. Funkce předmětů na záběrech (zásuvek, obrazů, poliček) mění svou reálnou podobu, své běžné uspořádání. Touto instalací si autorka klade otázku po smyslu uchovávání emocí a vzpomínek pomocí média fotografie. Jde o reálnou paměť nositele, která se o iluze opírá.

Asistentkou sympozia pro rok 2010 byla vybrána Michaela Vrbková, studentka FaVU VUT v Brně. Pracovala na menších i rozměrnějších plátnech s rigidně řazenou horizontální a vertikální šrafurou, kterou uspořádává do geometrických tvarů. Dociluje tím výrazné obrazové plochy, která je formálně kódovaná. Náměty čerpá ze svého okolí, z prostředí, která jsou s její osobou úzce spjata. 

Není obvyklé, že mikulovské výtvarné sympozium mívá svého hosta. Letos výjimečně připadl tento post studentce Fakulty umění Ostravské univerzity Kamile Rýparové. Na výstavě se prezentovala malými formáty pohledů do kuchyní, které mají silnou minimalistickou a lineární podobu. Své obrazy nevytváří klasickými technickými postupy, ale razantně používá techniku pálení, způsobující silné obsahové napětí.

Letošní ročník mikulovského výtvarného sympozia ukázal určitá možná východiska v definování tak nejistých podniků, jakými sympozia bývají. Doufám, že příští ročník tento naznačený „esprit“ bude dále rozvíjet. Přeji dalšímu ročníku mikulovského sympozia stejně silné a koncentrované výsledky.

účastník sympozia, vizuální umělec, pedagog a kurátor