Dílna Mikulov - Výtvarné symposium

DENISA KUJELOVÁ

24. ročník Mikulovského výtvarného sympozia se konal již tradičně během léta ve velmi obdobném formátu jako ročníky minulé. Přesto si dovolím průběh "dílny", jak je sympozium nejčastěji označováno, ve zkratce zopakovat, kdyby snad někdo o tomto projektu, který v Mikulově probíhá již od roku 1994 a za svá léta získal nadregi­onální renomé, neměl ještě tušení a katalog se mu tak dostává do rukou poprvé. Na základě volby kurátora vybraní a oslovení umělci a teoretik přijali účast a přijeli do jihomoravského města Mikulov, kde strávili měsíc v ateliérech na místním zámku. Po měsíci intenzivní tvůrčí činnosti byla sestavena a veřejnosti počínaje vernisáží 12. srpna prezentována výstava. Z výstavy byla vybrána díla jako akvizice do dnes již velice reprezentativní sbírky města Mikulo­va a následně uložena do depozitáře. Z něj by brzy měla být díla ze všech uplynuvších ročníků postupně vystavována v rámci chystané stálé expozice. Tento rok však i s reálnou nadějí již konkrétněji se rýsují­cích výstavních prostor v „hasičce“, která původně zamýšlené místo mikulovského zámku, kde sympozium každoročně probíhá, nahradila a kterou za tímto účelem čeká v příštích letech rekonstrukce.

Kurátorkou letošního ročníku byla zvole­na vizuální umělkyně Kateřina Vincourová, která k participaci vyzvala výrazné osob­nosti české výtvarné scény Alenu Kotzma­nnovou, Igora Korpaczewského, autorskou dvojici Davida Böhma a Jiřího Frantu, dále zahraničního hosta Svätopluka Mikytu a do dvojrole studenta/asistenta Tomáše Plachkého. Mimo výtečného renomé Miku­lovského výtvarného sympozia a báječnou atmosférou tohoto města rozhodla u všech o účasti především důvěra v Kateřininu kurátorskou vizi a na základě vzájemného respektu a zájmu o práci i celková skladba zúčastněných.

Je samozřejmě předpokládatelné, že ve výjimečné situaci propojení jednotlivých autorů v daném místě ve stejném čase, mo­hou vzniknout, ať už záměrným a vítaným výraznějším posunem, časově vymezeným odklonem ve směřování své tvorby či užitím pro autora nestandardních technik, i díla, která by za jiných okolností nevznikla a pravděpodobně se tak budou dlouhodo­bější práci vymykat. Existuje nepochybně i vysoký předpoklad zajímavých spoluprací, které i zde proběhly, kupř. mezi autorskou dvojicí Böhm a Franta a Svätoplukem Mikytou, který se mj. rovněž zabývá i kres­bou. Došlo i na dlouhodobě plánovanou spolupráci, byť jen v malých vzájemných intervencích, Aleny Kotzmannové a Igora Korpaczewského.

Přístup jednotlivých autorů, který ve své práci zvolili, aby v dočasném působišti v relativně krátkém čase zvládli vytvořit díla a ta pak finálně prezentovali na společné výstavě, byl samozřejmě různý. Pobyt na sympoziu vytržením z běžné reality umožňuje umělci do jisté míry chráněné vykročení jiným směrem, možnost odzkou­šet si nové techniky i média, nechat se do jisté míry ovlivnit výtvarnými přístupy dalších zúčastněných či naopak se ve svém současném směřování utvrdit a všeobecně užít si tvůrčí práci. Což se jeví vzhledem k finálnímu výstupu jako nejbezpečnější.

Je totiž otázkou, zdali díla vytvářená v krátkodobém horizontu bez možnosti nutného časového odstupu ve vlastní tvorbě autorů a v celém kontextu umění mohou obstát. Lze vůbec na díla vznikající za podobných časových podmínek kriticky nahlížet a není na sympoziích, rezidencích a stážích podstatný právě jejich průběh? Pak se jeví jako taktické ze své tvorby moc nevybočit a nenechat se rozptýlit. Přesto všichni zúčastnění využili sympozium podle jeho pravého významu a vedli tvůrčí dialog jak mezi sebou navzájem, tak v rámci své dosavadní tvorby a novými podněty.

Téměř všichni autoři pracovali s kontex­tem místa, ať už cíleně nebo podvědomě. Kateřina Vincourová využila ve výběru materiálů téměř výhradně lokálních zdrojů, a i v samotných pracích je pak patrná inspirace místním prostředím. Sérii prací, ve kterých použila nestandardně široké spektrum technik a médií, uceluje společné téma pohledu nahlížené v různých polohách. Tematicky se Mikulovu a okolí Pálavy některými kresbami nevyhnula ani autorská dvojice David Böhm a Jiří Franta, která kromě desítek kreseb, které vznikali aditivním principem reakcí na motivy jejich autorských tisků, realizovala i malby na velkoformátové tisky napnutých v rámech. Během sympozia probíhala též jejich zajímavá spolupráce na společných kresbách a atypických technikách tisku se slovenským umělcem Svätoplukem Mikytou. Ten pro svůj samostatný výstup zvolil neobvyklou techniku kyanotypie, která spočívá v aranžování vzdálenosti a času exponování fotocitlivého papíru. Tato historická technika na bázi fotogra­fie, ke které využil průmět skrze okna mikulovského zámku, doplnila cykly fotografií Aleny Kotzmannové, jež ve svém zdánlivém pokračování v sériích Pokusů o znovunalezení skutečnosti obrátila svůj princip a redefinici fot čitateli poněkud usnadnila zaznamenáním mikulovských reálií, ač už užitím fotografií vlastních nebo mikulovského rodáka Arthura Peterleho. Alena rovněž v reakci na dobové kolorování fotografií Peterleho mikulovského ateliéru využila poprvé kresby na fotografický papír, čímž se její práce provázala se Svätoplukem i s Davidem a Jirkou, s nimiž sousedil její dočasný ateliér. Její video je rovněž vztahováno k Mikulovu a idejím ztraceného moře, stejně jako noční veduta města Igora Korpaczewského, jehož hlavním tématem byla historie mikulovského zámku a osud Mercedes von Dietrichstein. Protnuli se i ve vzájemných intervencích v motivu všudypří­tomných skal. Ty se promítají i v instalaci kubizující plasticity pomačkaného plátna Tomáše Plachkého, na nějž je promítáno video, které je dokumentací Tomášova ambiciózního projektu obnovení vinařské stezky, kterou přemalbou původních značek se zachováním původních barev přivedl opět k životu.

Mám upřímnou radost, že tento ročník opět poukázal i na další spektra současného výtvarného umění v rámci médií a technik i výtvarných přístupů a vyjádření, ať už vizuálních nebo ideových a že obyvatelé města Mikulova v čele s radnicí jsou tak osvícení a současnému umění otevření. Gratuluji k obdivuhodné sbírce a děkuji za dobrý sběratelský příklad ostatním měst­ským, krajským a státním subjektům. Dík také patří iniciátorům vzniku Mikulovského výtvarného sympozia a jejich pokračovate­lům, jmenovitě panu starostovi Rostislavu Koštialovi, Kateřině a Františkovi Šílovým, Janě Frantelové, Petru Kubínovi, Liboru Lípovi, Haně Chaloupkové, Filipovi Brich­tovi a Petrovi Šestákovi a všem, kteří se letošním sympoziu podíleli.