Mikulov je zázračné místo, obdařené čarovnou přírodou, lahodným vínem a překrásnými památkami. Zdálo by se, že to stačí ke spokojenosti místním obyvatelům i turistům. Kupodivu (a naštěstí) se ukázalo, že nestačí a že každá generace potřebuje otisknout stopy existence do „své“ přítomnosti; ukázat, že stejně tak, jako je každý formován prostředím, kde žije, musí se ho zároveň pokusit proměnit k obrazu svému. A čím kvalitnější ten obraz je, tím lepší je výsledek. V přátelské a mírně euforické náladě, bezpochyby dané neopakovatelnou místní atmosférou, při níž se dobře plánuje a sní, vzniklo před několika lety Mikulovské výtvarné sympozium, přežilo všechny nástrahy mladých projektů, postavených ze všeho nejvíc na nadšení organizátorů, a postupně se přerodilo v sebevědomou akci s velkými, mezinárodními ambicemi. V loňském roce oslavilo Mikulovské výtvarné sympozium "dílna" desátý ročník své existence. Tohoto jubilea využili organizátoři k obohacení sympozia o nové nápady a impulzy, které se již projevily v charakteru letošního, jedenáctého ročníku. Při všech změnách (navržených, zamítaných, projednávaných a postupně uskutečňovaných) zůstává zachována i určitá základní idea. Jednou z „nových“ ambicí sympozia, kterou se v letošním ročníku již podařilo naplnit, je, že půjde o akci co nejvíce otevřenou, a to i směrem do zahraničí. Nový systém bude plně uplatňován od 12. ročníku MVS. Je třeba zmínit, že nebylo potřeba reformovat vše, ale řadu věcí naopak zachovat a podporovat: například fungující Poradní sbor tvořený zástupci Regionálního muzea v Mikulově, města Mikulova a tradičními garanty MVS, dále produkci a nově vzniklou Odbornou radu MVS.
Podstatným rysem sympozia, a je potřeba stále a stále oceňovat prozíravost pořadatelů, že takto "dílny" koncipovali, je, že převážná většina děl vzniklých během trvání zůstává v majetku města Mikulova. Tato velmi kvalitní kolekce je uložena a částečně od roku 2000 vystavena v mikulovském zámku, kde sídlí Regionální muzeum, jako samostatná součást stálé expozice, vůbec jedna zmála u nás věnovaná současnému umění. Řada rozměrnějších plastik se uplatnila také v prostorách zámeckého parku. Muzeum tak nyní spravuje více než 200 děl (malbu, fotografii, plastiky aj.) od mnoha významných českých výtvarných umělců, jmenujme např. Petra Nikla, Viktora Pivovarova, Dalibora Chatrného či Milana Kunce.
Vraťme se k připraveným změnám. Už při prezentaci katalogu loňského, X. ročníku bylo představeno nové logo (Mikulov Art Symposium), jehož autorem je Libor Lípa. Začátkem letošního roku iniciovali pořadatelé sympozia založení Odborné rady sympozia, ve které účast přijala řada osobností z výtvarného, ale např. i z podnikatelského světa. Cílem její činnosti je, při zachovaném kurátorském systému jako hlavním specifiku MVS, pomáhat sympoziu v nalézání kontaktů, propagaci, ale i odborně zpracovávat vzniklou sbírku. Při prvním setkání se členové rady shodli na tom, že výběr účastníků je potřeba co nejvíce otevřít, a to i směrem do zahraničí, protože to nejlépe naplní smysl sympozia založený na výměně zkušeností o rozdílná umělecká východiska z různých společenských a kulturních oblastí.
Účast na letošním, jedenáctém ročníku MVS přijalo šest výtvarníků – kurátorkou byla Margita Titlová Ylovsky (1957, Praha, ČR, malířka, autorka objektů a instalací), dalšími účastníky byli Václav Stratil (1950, Brno, ČR, malíř, konceptuální umělec), Vladimír Merta (1957, Praha, ČR, malíř, autor instalací), Woody Vasulka (1937, USA, multimediální umělec), Jeff Chiplis (1952, USA, sochař, autor instalací) a jako technický asistent spolupracoval student Libor Novotný (1979, Železný Brod, ČR). Přestože jde o solitérní, výrazné autorské osobnosti, můžeme v dílech, která vznikla během trvání sympozia, vysledovat určité společné znaky. Na rozdíl od předchozích ročníků, kdy se ve výsledných pracích znatelněji projevil zážitek z mikulovského prostředí, je u letošních účastníků zřetelná inspirace současnou civilizací a technikou zvlášť.
Svět experimentálního videa je příznačný pro tvorbu proslaveného brněnského rodáka žijícího v USA, Woodyho Vasulku, který v 90. letech působil i na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Vasulka se v posledních letech věnuje grafice vycházející z televizního obrazu, v níž pomocí počítače deformuje záběry z obrazovky nebo s použitím řady multimediálních postupů konstruuje vznášející se efemérní 3D struktury, jakoby zachycující utajený život digitálních médií.
Téma přenosu televizního signálu, ale v klasickém závěsném obrazu, zpracovává i Vladimír Merta. Banální „záběry“ (stojící pes, dívčí tvář) jsou oproti normálnímu monitoru zvětšeny, takže je zároveň zachycen jakoby samotný přenos signálu, nereálnost tohoto zobrazení je umocněna neskutečnou barevností.
Barevné světlo je hlavním tvárným prvkem prací Jeffa Chiplise, který v plastikách a instalacích „recykluje“ staré neony z různých poutačů, osvětlení apod. Z těchto zbytků světel velkoměst vytváří bizardní a trochu ironické pomníky, torzovitě použitá písmena seskládaná v nesmyslných náznacích slov jakoby charakterizují chaos dnešní doby.
Jako určitý protipól k technickému světu vytvořila kurátorka sympozia Margita Titlová Ylovsky práci navazující na její cyklus Zahrada vidění, představený už v Praze v průchodu České národní banky. Na velkých průhledných fóliích jsou, s využitím různých výtvarných technik, namalovány stylizované květiny, ptáci či obrys lidské figury – formou jednoduchého, výrazně barevného znaku je vyjádřena základní podstata naší existence. Volně visící fólie navíc vnášejí do výsledného vjemu z díla dynamiku a zároveň umožňují divákovi vstoupit do vlastního díla a stát se na chvíli jeho součástí.
Letní pohody v Mikulově využil kontroverzní výtvarník Václav Stratil, který se kromě mnoha dalších výtvarných aktivit věnuje malbě komiksů a humorných erotických témat, k vytvoření obrazu z cyklu Penis art. Ostře žlutá postavička zvedající si nadprůměrně velké přirození se dokonce postarala o rozvíření jinak poklidných vod, doprovázející letošní MVS, když vyvolala pobouřenou reakci některých mikulovských obyvatel. Stranou pozornosti tak zůstalo další Stratilovo dílo, pozoruhodný kubizující autoportrét.
Jako technický asistent byl letos přizván student Institutu pro umělecká studia v Ostravě Libor Novotný, který pod vedením prof. Eduarda Ovčáčka studuje v ateliéru volné grafiky. V Mikulově pracoval s velkoformátovým bílým papírem, který po pečlivém prořezání a jemném zvednutí či potlačení některých ploch dostal charakter subtilního reliéfu.
Myslím, že sympozium přirostlo lidem k srdci. A to nejen účastníkům a organizátorům, ale i místním či turistům, kteří už nejedou do Mikulova jen za přírodou, památkami či vínem, ale i (možná zejména) za moderním uměním. A jestliže souhlasíme s tvrzením, že ve víně je pravda, pak můžeme směle prohlásit, že v Mikulově vzniká vskutku pravdivé, poctivé a hlavně s láskou dělané umění.
Helena Musilová
kurátorka Sbírky současného umění Národní galerie v Praze