Dílna Mikulov - Výtvarné symposium

Vážení přátelé výtvarného umění,

skončil již znovu velmi úspěšný 6. ročník Mikulovského výtvarného sympozia. Tradice a úspěchy všech ročníků jsou výzvou pro pořádání dalších ročníků. Já osobně si vážím každého, kdo něco umí a něčeho dosáhl. Touto cestou bych chtěl ještě jednou poděkovat všem organizátorům a účastníkům sympozia a popřát jim mnoho úspěchů v další práci. Děkuji všem.

Ing. Stanislav Mach
starosta města Mikulova

Je listopadově pošmourno a neveselo. Slíbila jsem několik slov pro katalog a mám pocit, že o svém muzejním vztahu k “dílně” jsem už řekla snad všechno a cokoli bude opakováním řečeného a napsaného. Všechna ta slova o radosti z “dílny”. O radosti, že vznikla a každoročně běží znovu, že se to děje právě na zámku a to že těší muzejní personál i účastníky. Že to těší radnici, a proto ji podporuje. Že se o “dílně” mluví s uznáním na srpnových závěrečných vernisážích na pódiu i v publiku a celoročně v odborných kruzích daleko za hranicemi města Mikulova. Že “dílna” je centrálním kamenem v cestě mikulovským kulturním létem, které nám závidí města podstatně větší a významnější. Snad dnešní počasí a vzpomínka na léto připomněly můj nový letošní pocit - je hezké žít ve městě, ve kterém tolik schopných lidí pracuje pro jeho kulturní život s viditelnou radostí. Proto znovu děkuji RAPu a jejich přátelům za péči o Mikulovská
výtvarná sympozia.

V Mikulově 5. listopadu 1999
Mgr. Dobromila Brichtová
ředitelka Regionálního muzea v Mikulově

Jsem nesmírně rád, že se "dílna" stala tradicí, o čemž svědčí v pořadí již 6. ročník Mikulovského výtvarného sympozia. Přeji umělcům, aby se jim dařilo nejen v Mikulově, ale také v celé jejich umělecké kariéře, aby vytvořili hodnotná díla, která návštěvníky osloví. Díla obohatí zámecký areál a budou lákadlem pro mnohé návštěvníky Mikulova i širokého okolí. Úspěšnost výstavy v Praze v Síni Pod Plečnikovým schodištěm a v Rajské zahradě Pražského hradu v měsíci září roku 1997 potvrdila kvalitu prezentovaných děl současné mladé generace. Atmosféra těchto setkání je vždy inspirativní a jedinečná. Jsem rád, že jsem mohl být nablízku.

Ing. Dymo Piškula
přednosta Okresního úřadu Břeclav

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges v jedné své povídce mluvil o muži, který měl fenomenální paměť, takže nedokázal žádný svůj prožitek zapomenout a v duchu mohl naprosto přesně srovnávat šumění vesel loďky, kterou se plavil kdysi před dvaceti lety, s jiným, zcela aktuálním zážitkem. Myslím, že některá výtvarná díla jsou právě takovými materializovanými vzpomínkami na velmi pomíjivé okamžiky, vzpomínkami, které mají schopnost překonávat časové i prostorové horizonty a bez ohledu na ně vstupovat do vzájemných vztahů, nikoliv podle redukující a zapomínající logiky lidské paměti, ale podle nadčasové logiky umění. Za to, že takové, slovy těžko postižitelné nálady a nepojmenovatelné pocity, které tvoří pravou a často opomíjenou esenci mnohých událostí, nemusí upadnout v zapomenutí a jsou prostředky jak je zachytit, musíme vděčit umění jako možnosti vyjadřování lidské existence i umělcům jako těm, kteří tuto možnost uskutečňují. Právě umělci vědí, že pro to, aby jejich poselství překonalo tíhu gravitace a nalezlo cestu k jiným světům, je třeba mnoho takových setkání, ze kterých vznikají nové souvislosti. Umělci stejně jako diplomaté rovněž vědí, že některá setkání je třeba utvářet jako umělecká díla - hledat správný poměr času, místa a nalézt správná jména lidí, kteří se mají setkat tak, aby se věci daly do pohybu.
Jsem přesvědčen, že Mikulovské výtvarné sympozium se ubírá správnou cestou k tomu, aby se stalo takovou kulturní akcí, která bude mít právě tuto nanejvýš potřebnou schopnost vytváření vztahů a souvislostí mezi umělci a jejich pohledy na svět. Přeji mnoho zdaru i jeho budoucím ročníkům a věřím, že jeho zatím šestiletá historie bude mít v budoucnosti důstojná pokračování.

Jiří Gruša
Jeho excelence velvyslanec České republiky v Rakousku

Zatmění Slunce je právě v akci. Ležíme v zelené trávě vyhřátého mikulovského zámeckého parku. Produkční Jitka Kapičáková Havlíková nám přináší grilovaná kuřata a víno. Martina Riedlbauchová využívá zatmění Slunce k opalování a vodorovné polohy k nutnému odpočinku. Margita Titlová vzrušeně hovoří o famózní tyrkysové zeleni mraků, která vzniká přes svářecí skla. Martin Mainer hltavě ujídá z kuřat a s úsměvem je zapíjí vínem. Mezitím pobíhá a odvazuje psy od stromů. Volá, že se to nemá. Jan Bačkovský raději neříká nic a spíše myslí na příjezd své ženy, která je právě v očekávání. Technický asistent Roman Sliwka sedí se svou dívkou opodál a koukají částečně na oblohu a částečně na tuto pojídající, pokřikující a popíjející skupinku. Libor Lípa, garant sympozia, telefonuje se sochařem Nikosem Armutidisem, jak on to vidí u něj doma. Nikos jemu vlastním způsobem odpovídá: „Stojí to za hovno.“ Jiří Sobotka, sochař, se svým klidem hovoří o tom, že konec světa možný je a ulamuje z kuřete. Pedagog Dalibor Chatrný chybí. V průběhu hodů a zatmění na něj vzpomeneme. Kuřata a víno už nejsou také. Vrcholí napětí zatmění. Všude šero. Mraky. Řev a potlesk. Do toho Tatra. Ohromný jeřáb přijíždí, aby umístil dvouapůltunovou kamennou sochu Pavla Opočenského. Je právě na maďarských hranicích. Prší. To byl jeden den Mikulovského výtvarného sympozia "dílna" ´99.

L. L., středa 11. 8. 1999 Mikulov

To, že píši do tohoto katalogu, není poprvé a možná ani naposled. Tok vět byl vždy obecný, technický, ale mezi řádky byl vždy cítit jasný tlak na důležitost akce, na to, aby byla, aby se posouvala kvalitativně co se týče produkce či samotných výkonů výtvarných. Vytvořit sbírku trvalé hodnoty a na tento bod tlačit, nebo lépe řečeno za tímto cílem a předsevzetím se ubírat. Bez chuti, lásky, peněz a vize nelze dělat nic dobře (alespoň co se sympozií týče). A "dílna" přeci za to stojí. Vybudujme stálou expozici současného moderního umění právě zde na mikulovském zámku, na hranici s Evropskou unií a staňme se i v oboru umění výjimkou. Víno a umění je přeci příjemná a vzácná výjimka. Není třeba vymýšlet vymyšlené, vše tu je. Jen ten prapor zvedněme (zastupitelé, radní, starostové...) a nechme jej vlát. Kolem nás také přemýšlejí kam a jak do třetího tisíciletí. S úctou

Libor Lípa
garant sympozia

Dvacet pět let se snažím do Mikulova tahat lidi, kteří jsou tvořícími v oblasti kultury a umění, a tím jim přiblížit město, které má ojedinělou dispozici. Tvůrčí návštěvníci nás "dosídlené barbary" polidšťují. Dílna hodně polidšťuje. Zvláště ta letošní.

PhDr. Štefan Kapičák