Člověk je tvor přemýšlivý. Má duši pro veškeré cítění a dokáže promlouvat k druhým. Ale i neživé předměty dokáží obohatit náš život. Ať už jsou věci denní potřeby kolem nás, nebo umělecká díla, která beze sporu také patří k životu člověka. Bez nich by byl život prázdný, neznali bychom slovo kultura, estetika, krásno. „Dílna“ je toho každoročně důkazem. Mikulov je překrásným místem nejen pro domorodce, ale také pro všechny návštěvníky, kteří se tu kdy zastavili. Má svou historii a umění sem patří, jako patří srdce k člověku. O to více musí každého potěšit, že zdejší krásu chrání nejen starší generace, ale že ji rozvíjí hlavně mladí lidé, kterým není budoucnost tohoto krásného města lhostejná. Děkuji.

MUDr. Ivo Koneš
starosta města Mikulov

„Milujeme umění a zůstáváme skromní“
Perikles

„Právě pročítám a prohlížím jednu knihu . Listuji a skáči z řádku na řádek z odstavce na odstavec: „Ve světle objektivního kritického soudu…“, hm, objektivní kritika – to jsem zvědav. A čtu dál: „….jaký dnes můžeme vyslovit, zůstávají jeho plány v jistém smyslu omezeny jen na chtění právě proto, že nebyly dostatečně živeny úsilím o výraz, protože mu chyběl vnitřní vývoj. Modigliani své plány pouze opakoval, ale nerealizoval.“ Ta poslední věta……..své plány pouze opakoval, ale nerealizoval. Skličující……“opakoval, ale nerealizoval.“ Přemýšlím nad svou prací. Ne, v malbě se určitě neopakuji. Snad v tématech, ale určitě ne ve formě, doufám. „Nerealizoval“, ještě jsem a můžu, pokud se tak nestalo. Samozřejmě, že mne napadá i to, že jsem hybnou pákou jednoho z českých výtvarných sympozií, nazývajícího se „dílna“. V jakém-koliv mechanizmu, kde lidé pracují, se něco realizuje, vzniká a opakuje. Šroubky, lopatky do vodních turbín, housle, sochy, obrazy, prostě hodnota, prostě firma. Peníze, práce, výrobek, peníze. Na konci radost z výrobku a peněz. Za poslední čtyři roky /záměrně použij množné číslo) jsme pracovali urputně. Rok od roku více a více výrobků (uměleckého typu). V devadesátém čtvrtém jsme zaryli pomyslný pluh. Umělecké ostří osmdesátých let vyhloubilo obrovskou brázdu do let devadesátých. Do ní se dá již sázet a zkoušet nové odrůdy. „Opakoval a …“ Ano je to možné, že jsem nechal věci takřka konzervativně opakovat. Mám rád některé fundamenty, jasná pravidla, ne však omezující, ale ty, na kterých se dá stavět – svobodné. Snad se nám to podařilo (záměrně používám množné číslo). Zakořenit záměr, zviditelnit firmu a udělat dobrý výrobek. Někdy na něm není třeba měnit mnohé, ale leckdy se může. A dál čtu odstavec: „Nebyl genius, ale jeho osobnost, jeho postavení a jeho přínos v tak bouřlivém dění, jaké představovala evropská avantgarda v prvních čtyřiceti letech tohoto století, si uchovají jedinečnost nových plánů.“ (No vida). „A to, že my potomci zvažujeme, co Modigliani sám ze sebe promrhal, je jenom našim postesknutím.“ (A padla klec).

S úctou Libor Lípa
Garant MVS „dílna“ ´97

PS: Chci jen připomenout, že ve stanovách Mikulovského výtvarného sympozia, tedy jakési ústavě, tohoto mechanismu stojí: Kurátor sympozia je umělec, který je na základě vlastního zájmu jmenován především z řad tvůrců proběhlého sympozia. Nejpozději však do konce kalendářního roku, v němž příslušný ročník proběhl. Kurátor navrhuje účastníky sympozia, které následně schválí poradní sbor. Dohlíží na dodržování statutu sympozia ze strany všech účastníků. Kurátor je duchovním a pracovním iniciátorem, navrhuje a zajišťuje projekt instalace závěrečné prezentační výstavy. Z řad účastníků průběžného ročníku sympozia navrhuje kurátora ročníku následujícího.

Takže na shledanou v roce 1998.

Mikulovské výtvarné sypozium 1997

18. 7. – 23. 8. 1997