Jaroslav Róna

narozen: 27. 4. 1957
studia: VŠUP Praha
adresa: Izraelská 1, 130 00 Praha 3
e-mail: jaroslav@jaroslav-rona.cz
http://www.jaroslav-rona.cz

Autor také v roce 1995, 1996 a 2003.

Tož, jak to tenkráte šecko bylo. Tož sedím si tak fajnově u Kapičáka a popíjám MOR-HO, dyž sa tam zjeví starosta jak ta pára nad papiňákem. Chvílu sa upejpá jak funebrák před svadbů a pak povídá: "Tož, Jaróšu, trocha sme na výbore popili a podumali a Francek povídá, že bys moh být jako tým čestným mikulovským vobčanem jmenovaný." Byl sem z teho zaražený jak ten farář na píp šou. V kebuli sa mi to chvílu mlelo, jak by losovali MATESA. "Tož neměl bych jako nic proti temu vyznamenání," povídám,"ale za co by to jako bylo? Dyť si nepamatuju, že bych v něčem vynikal, vyjma teho vzpírání sklínek ve sklípku?" "Tož my víme, Jaróšu, že si stejné stréc jako my šici, ale na výboře povídali, že nemáme ešče teho čestného vobčana a že by sa to jako hodilo, dyž sme teď v tem UNESKO, no a los pad právě na tebe." "Tož to je pěkné, stará by měla radost, ale nějaků tu prácu bych měl vykázat', to by nám v tem ŇUJORKU neuznali za právoplatné, hádám..." drbal sem sa v pačesech. "Tož tedy si vzpomeň, Jaróšu, jak si Franckovi napsal tu pěknú říkačku, dyž ho vzali do partaje, no a taky si tam namaloval taků pěknů malovánku." "Teho MYKYMAUZA myslíš?" ptám sa. "No právě teho. Vidíš, talent teda máš, tak nám tady v Mikulově něco pěkného třebas vysochaj, jak ty blázni z tej Prahy." Hrklo ve mně jak ve starej ŠKODOVCE. Ne že bych nechtěl něco pěkného městu vysochať, ale v hlavě sem měl vymeteno jak v mlejnici na Ukrajině vo hladomóru. Starosta sa na ňa kúká s nadějů: "Na, vem si tady tu feldflašu se slivoviců, ať máš tu inšpiracu," a odkráčal do sklípka.
"Tož ti pěkně děkuju, strécu," mudruju a kókám po vočku na tú feldflašu. Taký pěkně divný vzhled měla ta flaša, taková celá promačkaná... Loknu si a v tom mi v makovici kříslo, jak v Istambulu vo posvícení. Že bych vysekal ze špalka tu flašu? Hned sem sa dal do teho a za týden ta dřevěná feldflaša ležela na špalkách v zámeckým parku jak nějaká ta pravá kumštovní socha.
Na výboře ňa pochválili, sám starosta ňa poplácal po hřbetě: "Nezklamali sme sa v tobě, Jaróšu," povídá, "ale enem jeden kúsek na čestnýho vobčana nestačí. Musíš ze seba vysúkat ešče jeden a máme to hádám v suchu." Nemusím vám ani povědět, že sem měl v kebuli nápadů jak vegetariánů na zabíjačce. Šel sem teda do sklepa pro ty fajnový hruštičky sametovky, co mám přichystaný na tu moju speciální hruškovicu. Vtom se mi vám pod nohy připlet můj kluk, jak běží pouštět dřevěnů loďku na potok, co mu děda vyřezal. Jak sme sa v tých dveřách srazili, ty hrušky sa mi sesypaly na kluka a na tu jeho kocábku. Nadechuju sa, že kluka zpražím a v tom zmerčím ty hrušky na tej loďce, jak ňáký břichatý patróni sa tam vyjímajů, jak nějací švandovní matrósové. To je to pravé pro můj nový kósek, plácám sa spokojeně po stehnách. Kluk sa vytratil s hlavu zamotanů z teho co viděl. Popad sem sekerku a za týden byla kocábka s hruštičkama v parku hned pod zámkem.
To bylo nějakej slávy, dyž sa to tam dávalo. Stará sa vykrucovala v novým šusťákovým kompletu ADYDAS jak ňáká pani umělcová, a co vám mám povidat, taky že byla. Dyť mi teď v Mikulově neřeknů jináč než Jaróš-kumštýř. Teho čestného vobčana sem ale zatim nedostal, poněvadž Francek prej na vyboře povidal, že sa musim naučíť ešče malovat, aby nám to v tem ŇUJORKU vopravdu uznali. No hádám, že to taky nejak ZFÚKNU.

Jaróš Rónovic
Praha u Mikulova, 3. října 1997

Démanty
olej na plátně, 45 x 55 cm, 1997

Vzpomínka z války
olej na plátně, 45 x 55 cm, 1997

Mikulovské výtvarné sypozium 1997

18. 7. – 23. 8. 1997