Dílna Mikulov - Výtvarné symposium

Petr Nikl


narozen: 8. 11. 1960 v Uherském Hradišti
studia: AVU Praha
adresa: Matějská 8, 160 00 Praha 6
e-mail: pnikl@tiscali.cz
http://www.lakomebarky.cz/

Autor také v roce 2001.

Zmenšenina
(Zápisky pozorovatele, ilustrované živým světlem)

Jmenuji se Karel. Karel Kurátor. Dělám různé věci, do všeho se míchám. Jsem posedlý zkoumáním..., teď třeba optiky, astrologie, snad i botaniky a tak... Nic z toho ale nejsem schopen dokončit. Můj zájem je příliš rozostřen. Sám bych se označil nejspíš jako POZOROVATEL.
Už několik měsíců mám možnost využívat pracovnu ve východní věži zámku. Je ideálním místem k pozorování. Podobně jako poštolky pode mnou, sleduji i já svou kořist pomalu a detailně.
Místnost má půlkruhový půdorys, a díky tomu se chová jako dokonalá vizuální i akustická kapsa. Kostelní hodiny odbíjí každou čtvrtku a slunce svítí téměř pořád.
Právě toto potřebuji pro přesnou orientaci, stačí mi pak jen pár lup, abych mohl vše zaznamenat na své MAPĚ.
Původně jsem přijel, abych zde pokračoval na malbě kytek, fascinují mě ty drobné útvary, v jejichž zámotcích je možné zhlédnout stavbu celého vesmíru...
Okolí Mikulova se pyšní svou hojností fauny a flóry. Skalka Evropy... Zvláště mě zaujaly tři druhy kosatců a hlaváčků. A taky... NETŘESK.
Z hmyzu potom samozřejmě kudlanka nábožná, zatím se však mohu pochlubit pouze tímto drobným skokanem. Nechtěl jsem ho zabít, pochopte... dostal se jen do mého zorného pole... a mě přece zajímají jeho tvary, nohy, blány, hlava, chápejte, ZAJÍMAJÍ!...
Malování mě nyní neuspokojuje. Podléhám zcela svému oknu a všemu, co vysává. Jsem uhranut schopností světla kreslit vše na sítnici tohoto zámeckého oka.
Tyto jednoduché systémy mi umožňují mapovat terén, rozkládat jej a znovu skládat jako mozaiku.
Z 20. na 21. září mám divoký sen, ze kterého mě probouzí zoufalý výkřik.
Je ještě noc.
Hlavou mapuji místo, odkud výkřik zazněl. Muselo to být blízko, někde u kostela...
Ráno vše znovu prohlížím. Na hodinách kostelní věže si všímám malinko ohnuté malé ručičky, obíhající s kouskem modře kostičkované látky. Vybavuje se mi muž v modře kostičkované košili a černých kalhotách, který každou středu pobývá v lokalitě západního svahu Svatého kopečku – mezi dvěma vzrostlými
borovicemi – a na něco tam čeká. Po hodině vždy odejde druhým směrem do lesa. To je divné. Tam tudy nikdo nechodí, všichni schází značenou křížovou cestou. Vůbec je zákaz chodit mimo vyznačené stezky. Nechápu, co tam pohledává. V příštích dnech jsem neklidný. Vydávám se na to místo mezi
borovice. Obvykle nevycházím vůbec, pouze na jídlo a pití, jsem POZOROVATEL, cizinec, mnozí mne tu nevidí rádi...
Na místě objevuji pod kořenem zvláštní náušnice z broušeného skla, a taky – utržený netřesk.
Beru si je...
Vybavuje se mi, jak jsem se seznámil s mladou Japonkou, klinkající právě těmito náušnicemi. Takové se u nás běžně nenosí! Bylo to v červenci, při oslavách Národů Podyjí. Tančíme spolu u cimbálky.
Říká, že studuje v Brně bohemistiku. Mystiku boha – dělám si z ní srandu. Potom zmizela. Říkala, že na ni čeká nějaký člověk. Vrací se mi barva toho výkřiku! Myslím, že rozliším emoce Evropana a Japonce. Musela to být ona, ale okolí věže jsem prohledal. Rovněž západní svah. Celý zbytek září jsem nesvůj.
Nejde mi to do hlavy. Zjišťuji, že mám strach. Někdo zřejmě ví o mém stanovišti.
Na protějším svahu občas odpoledne bleskne slunce v zrcátku. Pokouším se o vnější úpravy okna, mám obavu, že dírky jsou příliš nápadné a že zrovna tak, jako já všude dohlédnu, odevšad
kdokoli může sledovat mě, lesky mých lup.
Musím se ještě podívat na jedno místo, odkud je východní věž zámku dobře vidět...

Petr Nikl
 


Dáma pod závojem
Dáma pod závojem
olej na plátně, 140 x 130 cm, 2003

Mikulovské výtvarné sypozium 2003

19. 7. – 16. 8. 2003